Já když na to přijde tak i pletu …

ČTVRTEK 21. DUBNA 2016

… pletu dobře, pletu ráda – dovolím si parafrázovat notoricky známou repliku  z filmu Anděl na horách s nepřekonatelným Rudolfem Deylem

„Já když na to přijdu tak i skáču. Skáču dobře, skáču rád“

     Jen tak mírně zavzpomínám na své začátky při návratu k pletení do zhruba 20 letech.
Jeden z velkých okamžiků (pletařky a ostatní rukodělky pochopí)  pro mě bylo pořízení si neuvěřitelné sady dřevěných pletacích výměnných jehlic.  Už jen když přišly a zavoněly mi krásnou vůni přírodních olejů, oku zalahodily nádhernými barvami a prsty se kochaly hebkostí povrchu, to všechno si budu vždycky pamatovat.

K ručním pracem mě kdysi přivedla moje maminka, která si s námi čtyřmi dětmi a velkým hospodářstvím ještě našla čas na takové , pravda v 70 letech navýsost praktické zájmy, jako pletení, šití a drhání. Časem jsem se naučila navíc vyšívat a háčkovat , což se mi taky v životě docela hodilo. Mé další  začátky v 90 letech byly ve znamení šití a pletení pro děti, v obchodech totiž bylo nikde nic a tak se tvořilo doma. Z té doby mé dva dodnes uschované svetříky.

A teď ? Mám rozpletené ponožky, úžasný šátek na rodinnou slávu čeká na poslední finální úpravy, za sebou pár krásných zážitků na pletařském poli a taky pár skvělých spřízněných duší jak virtuálních tak opravdových a mému srdci drahých .

…moje prvotina, cardigan pro mě….

 … sukýnka pro Valinku pletená loni v létě na zadním sedadle cestou na Lipno …

 

EDIT :   Je rok 2021, retro svetříky opět zabalené v krabici na půdě,

cardigan mi tak moc neslušel, že dlouho ležel v šuplíku až byl vypárán a přepleten na super svetřík milovaný a oblíbený,

sukýnka nošená tak dlouho, dokud byl zadeček schovaný,

setíky snad vynošený,

růžový svetr s čepicí byli velicí oblíbenci a nošení až co to šlo, a šedý svetřík?

Nošen dlouhá léta – pletu i šiju raději „rostoucí“ věci – ale bohužel zima 2019-2020 byl téměř nacipr campr prožrán moly, asi chutný kousek …  Hmm, zajímavá retrospektiva, což ?