Olomoucké líbezníkování …

PONDĚLÍ 12. ÚNORA 2018
Byla první únorová sobota, studená až hrůza,
a já se vydala do Olomouce na odpolední kavárenské soirée
do elegantní kavárny Mahler na Horním náměstí (to je to, co je dole ) :))
Už dlouho jsme nebyla jen tak sama, za dámu a ve “velkém” světě –
 pro mě prostě výlet za hranice všedních dní.
A tak jsem si užívala klidu, ticha a krás Olomouce … Já ji prostě miluju 🙂
Fotečky jsou cestou od vlakového nádraží do kavárny Mahler na náměstí –
vítejte na procházce,
ráda Vás i sebe provedu :
Procházela jsem Masarykovou třídou (já  ostuda ani nevěděla že se tak jmenuje) a tam,
 vzhledem relativně nové normalizační architektuře, nic moc k vidění nebylo,
až na pár výloh milých  obchůdků někde u Vrchního soudu –
 zde to teprve začalo  🙂

 

 Mezi nádhernými honosnými městskými domy na začátku ulice 1.máje
mě zaujala mě v mlze se ztrácející silueta
 věže katedrály sv.Václava …

 

… a pak pohled na poměrně zarostlé koryto Mlýnského potoka,
který jsme asi před 7 lety sjížděli s partou spřátelených vodáků
– ale to bylo samozřejmě léto
 a z lodě to vypadlo úplně jinak 🙂

 

 

Od Caffe Pallace byl pohled na katedrálu zase jiný –
a já musím přiznat, že jsem v ní a vlastně ani přímo u ní ještě nikdy nebyla.
Tak jindy 🙂

 

Vlevo v ulici opodál se mi vždy líbila kaple – portál Turistika o něm píše :
Nebýt mříže , tak do kaple vstupujeme vchodem v průčelí – přímo z hlavní třídy.
 Má naprosto  neobvyklou podobu a jedná se o otevřenou kapli s několika vnitřními vchody.
 V průčelí kaple vidíme dvě okna a vstupní branku, proti níž se nachází malý oltářík.
Vlevo od něj stojí litinový kůň, vpravo visí kříž s Kristem.
Příště tedy už budeme vědět 🙂
Kousek dál krásný průhled Akademickou ulicí na Biskupské náměstí –
doporučuju pořádně projít všechny uličky tam 🙂

 

Téměř vždy jsem fascinovaná  Armádnímu domem po pravé straně ulice,
 který je pro mě též léta záhadou. Využiju tedy přiležitosti a teď doma v teple zjišťuji,
že je to objekt bývalého augustiniánského kláštera, bývalá kadetní kasárna,
 mmt Posádkový dům armády – divadelní sály + restaurace + kanceláře .
Mimo jiné je to rodný dům Rudolfa Eitelbergera, olomouckého rodáka a průkop rakouských
dějin umění, památkové péče, muzejnictví a teorie architektury.
Zajímavé, co ?
Vždycky mě překvapuje, že v tomto domě funguje i restaurace, která evokuje časy
Dobrého vojáka Švejka. No někdy si dodám odvahu a zajdu třeba na čaj 🙂
Fotka vypůjčená, dům je tak ponurý že mě bohužel nenapadlo ho fotit.
Naproti ulice mě téměř odpuzuje zvláštně vybydleně působící vchod do Špagetárny –
nutno dodat že až při psaní tohoto článku při hledání na netu na mě vykouknul sympatický podnik , který tak vůbec zvenku nepůsobí – žeby záměr ?
Hmmm, další podnět ke zkoumání olomouckých
zákoutí 🙂
 
zdroj této fotky : Černá jak noc
A teď už to jelo ráz na ráz …
Náměstí Republiky a na ní nenápadná Kašna Tritónů, která byla postavena po požáru v roce 1707.
V její nádrži je sousoší, které má dvě patra, která jsou nazájem oddělena prolamovanou mušlí, kterou nesou spolu se dvěma delfíny dva Tritoni (vodní muži, byli to drobní bůžkové vod). V mušli je umístěna postava chlapce, který stojí na skále obrostlé vodními rostlinami a drží si na řetězech dva vodní psy.

 

Průhled na další moje oblíbené olomoucké místo : Muzeum umění.
 Ještě jste nebyli v obrazárně ?
Ani nahoře ve věži ?
 Určitě napravte , stojí to rozhodně za to 🙂
Fotka průčelí kostela Panny Marie Sněžné nemůže chybět,
je prostě dokonalý …
A naproti nám  streetart – graffiti britského krále Edduarda II. se selfie tyčí,
jenž se fotí mobilem – dílo to portugalského umělce Mr. Dhea ,
 vzniklé v roce 2015  v rámci olomouckého StreetArt festivalu.
Povedené, co říkáte ?

 

 

A už mě polyká fascinujícící lomený průchod,
 místo kde kdysi stávala Nová brána rozdělující olomoucké Předhradí.
Lomená galerie je prostor, kde se vetšinou skrze nástěnné malby realizují streetoví umělci,
 a svou tvorbou se snaží zaujmout na zapůsobit na procházející návštěvníky.
Tolik citace.
Obrázky jsou tam úžasné, jen mi už byla zima a tak jsem si mnoho neužila.
 Vzpomínám na časy, kdy se tady z volně umístěného klavíru linula krásná živá hudba –
třeba to zase přijde 🙂

 

 
 

 

 

 

 

Jedna básnička nakonec 🙂

 

Další ze staveb, které mě zaujaly je nový hotel Miss Sophie’s ,
 moc povedený a docela vysoko ceněný.
No koukněte sami Miss Sophie’s
A co se jim obzvlášť povedlo,
je styl a taky litinové sloupky na rozhraní chodníku – skvělý detail.

 

Tady se už Denisova ulice lomí do Ztracené –
tam na konci je už Maher, cíl mého putování.
Tento sloup mě fascinuje od nepaměti, podrobnosti o něm jsem bohužel nenašla.
 Tak aspoň fotka, jen výsledný dojem hyzdí dopravní značka –
 no líp to už nešlo …

 

Sympatický portál architektonického studia Mimo mi udělal velikou radost –
Bože proč já nebyla architektem !!!  ♥
Naproti zeď dvorku s průhledy, tak jsem pru-hlížela :))
Další perla hnedle vedle, jeden z mála hodně zchátralých domů v okolí,
snad se důstojné budoucnosti dočká také.

 

Něco pro milovnice vůně strých dobrých časů – Budoár.
Nebýt sobota odpoledne, tak tam určitě zajdu,
bohužel zavřeno.
Tak příště 🙂

 

Pohled na druhou stranu ulice mě docela pobavil a já zase kolemjdoucí,
jak jsem zvědavě obcházela a fotila 🙂
Pevně věřím že v teplejší počasí je koutek využíván  starým pánem v bačkorách a s jezevčíkem,
nebo bystrou babičkou s drdůlkem a pletacími jehlicemi.
K té by se mi zase hodila kočka kočkatá ,
nejlíp klasicky čarodějnicky černočerná 😉

 

Vývěsní štít rybářské prodejničky U zlaté štiky mi též udělal radost.
Nutno dodat že dle starších fotek tam dlouho nevisí,
díky za krásný detail pane majiteli 🙂

 

Co dodat … Z dalšího obchůdku jsem už byla rovnou u vytržení – no není to nádhera ???
Věcičky, prostůrek, atmosféra …
Olomouc má prostě grády a já jsem tady ve svém živlu ♥

 

Doputovala jsem do starosvětské kavárny Mahler s báječným výhledem na náměstí ,
oko promine zelený kabátek rekonstrukce radnice.

 

Já se dál kochala a čekala na nečekané a pro mě vzácné setkání
 s jednou živelnou, ale velmi inspirativmí dámou  🙂

 

A padla tma, čas letěl jako šílený
a já v nekonečném toku vzájemného si povídání překvapivě zjistila,
že jsme obě úplně stejné :))
Každá odjinud,  prošly jsme si jinou životní cestou,  ale … jsou to holt věci mezi nebem a zemí.
Díky za setkání , drahá L 🙂

 

 

A borec na konec ?
Já, bo jsem famfaronsky odjela vlakem se slabým šátkem do světa,
ve světě byla zima,
já si pod vlivem událostí a s hlavou ještě v oblacích nechala ujet asi 5 vlaků
a odnesla to řádným zánětem dutin, chrchláním ještě týden a kus nato
 a díky viroze jsem měla téměř týdenní pracovní stopku.
Ale i tak, stálo to za to 🙂
Teď už víte co je líbezníkování ?
Užívání si krás okolo, báječná to činnost, moje lázeň na duši ♥

 

(2) Komentáře

  1. říká:

    krása. já zase miluji Litomyšl. Tak je cítit umění všude

    1. říká:

      To věřím Věruško, ač ji neznám 🙂 Pro mě z ruky a vůbec – přemýšlím jestli jsem tam kdy vůbec byla 🙂
      Do Olomouce jsme jezdili s rodiči už od malička, Flóra byla událost roku, orloj též, pak bufet Centrum, železářství v Riegrovce … Od nepaměti a vždycky krásná ♥

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *