Ovesné sušenky

ÚTERÝ 19. DUBNA 2016

Jsme mlsní a kdo ne, že ?
Nemůžu péct buchty ani koláče bez toho že by nám s nimi někdo pomohl, proto se s nimi dělám jen když mají přijet děti anebo návštěva.
Upéct celý, i když zmenšený plech, vím jistojistě že ho v rámci šetření sníme sami, rychlost konzumace samozřejmě závisí na oblíbenosti toho kterého receptu, proto používám přímou úměru – čím lepší a chutnější buchta, koláč, bábovka, tím menší množství peču.
Náhodou se ke mně dostal recept na tyto opěvované sušenky a musím říct že obě moje poloviny svědomí, to zodpovědnější i to mlsnější, byly blahem bez sebe. Známe přece, že zdravé i chutné recepty nemusí být zdaleka totéž.  Ze starých dob jsem znala jen ovesné placičky s rozinkami a za mě tedy rozhodně utrpení, zdravé nezdravé…
Proto jsem ráda za tento receptík, rychlý, chutný a hlavně variabilní podle právě dostupných surovin.

Jako při každém kuchtění i tohle bylo spácháno s Valinkou za zády, no spíš pod rukama.

Recept na sušenky ZDE 

A pro názornost jak jsme pekly…
Syrové placičky nahňácané na plechu s pečícím papírem

Takhle se to peklo v naší staré stolní troubě

Upečené vs. neupečené

Taková nádhera z toho byla – první zkouška 

   Ovšem pak jsme měli jet na oběd ke známým , velkým vyznavačům zdravé stravy, jezdíme k sobě na střídačku.
Minule jsme vařili výborný jehněčí guláš s mrkví (moc si pochutnali)
a oni nám připravili pravé rizoto se šafránem a kuřecím masem, taky ňamka 

                                              Úááá zlobí formátování …. 

     Jenže jak se snažím, tak to někdy nevychází a já všechny plechy spálila.
Ona naše trouba je nevyzpytatelná a peče si někdy jak chce, no plánujeme novou kuchyň a to už fakt pude,
protože s ní nelze trefit správnou teplotu.
Peče vždy jen orientačně, na ukazateli 150 stupňů a ona si frčí nejmíň na 220, mrška.
První vánoce byly téměř bez cukroví, a to používám jen opravdové máslo…
Takhle  dopadlo druhé pečení , kačenky v řece se asi pomějí …
A už docela uspokojivá várka na návštěvu

Sušenky jsem tedy pekla znova, přece se nedám 😉 a chutnaly opravdu moc, dospělým i dětem.

Pro představu a inspiraci – první várka byla z mouky obyč napůl se žitnou a  medu, pak slunečnice, mandle, lněné semínko a máslo napůl s olivovým olejem.
Druhá už byla celá ze žitné mouky a tuky opět napůl + slunečnice, lněné semínko, vlašské ořechy .
Třetí várka celozrnná žitná chlebová mouka napůl s klasickou hladkou bílou, pouze olivový olej + len, vlašské ořechy a slunečnice.

A pro pořádek uvádím, že první várka se dělala přesně podle pokynů v receptu a druhá popaměti, proto jsem špatně smíchala cukr s medem (nechala jsem zkaramelizovat a pak dlouze rozvařovala ztuhlý karamel) a sodu nasypala nasucho do mouky místo s vodou do másla , proto zřejmě ten špatný a hořký výsledek. Třetí už jsem míchala pěkně podle recepisu, ale i tak na tu první várku neměl, asi tam hodně dělaly ty mandle, no není každý den posvícení.

Vám držím palce ať se vydaří vždycky, nejen napoprvé !

                          Bella ♥

 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *