Den poté

ČTVRTEK 14. DUBNA 2016
A jak je dnes ?
     Ráno do skoku a večer už fakt skáču. Bolí mě trochu svaly  ani nevím že tam ještě potvůrky byly.
Ale ocel ve svalech cítím pořád, to  ne že ne 😀
     A aby nechybělo, vzhledem ke krásnému počasí jsme se s Valinkou pustily do záhonků .
Valinka běhala, kopala, ryla, zalévala a já zatínala zuby 😀
Vychovaná od tatínka, že záhonky musí být jak když střelí,  jsem musela ze svých nároků hodně slevit a být ráda, že se to aspoň trochu jako záhonky tvářilo, byť mé srdce krvácelo.

Při setí hrášku už byla disciplína nastavená a máme letošní první záhonek hotový –  tomu říkám úspěch. Valinka nadšeně „počítala“ kulatá semínka hrášku, zaplácávala je a aby byla přecejen jistota, ještě si na záhonek sedla. No mám já to srdce jí nadat? Seděla tam jako slepice na vajíčkách, třeba je to vážně urychlí  🙂

Z prádelny jsme vysvobodili 13 let starou Araukálii aby zaujala své místo u altánku,
kde zajišťuje alespoň nějaké to soukromí …
… pověsili úžasnou houpačku, kterou obzvlášť Valinka miluje a dělá na ní odmalička psí kusy  ala capoeira  ( a my máme docela smůlu a na řadu se moc nedostáváme ) …
…  a ještě omladily muškáty, snad z nich zase letos bude hodně parády .
Začalo bouřit, tak jsme šli domů a jelikož já odjakživa miluju déšť, tak jsem ještě chvíli brousila kolem  oken a užívala si krásný klidný jarní deštivý podvečer.
Už se nemůžu dočkat, až si sednu s klubíčky v dešti do altánku a budu tiše poslouchat to úžasné šustění kapek okolo.
Takový nádherný výhled máme na naši stoletou magnolii a už se blíží rychle její čas – ale o tom zase příště 🙂
 A po všem tom krásném pachtění koupel a teplé kakao, jako od babičky.

 

A co k večeří ? Valinka jindy docela tvarůžková dnes upřednostnila rybičky.
 Rodičové si dali hezky po lošticku tvarůžky a Romadur 😀
         Když už, tak už, no ne ?
Dobrou chuť 🙂

 

4 názory na “Den poté”

  1. Nám funguje u syna si ho nevšímat a jíst si svoje ( většinou to samé co má on ) a když začne mít zájem o naše jídlo, klidně mu od sebe dáme a na střídačku ho krmíme vlastní vidličkou z jeho a našeho talíře. A klidně mu ujídáme z jeho talíře :-))) Většinou když zjistí že máme opravdu to samé co má on, to svoje dojí.

  2. Dojídání by byl asi vysoký cíl, jsme rádi že sezobne aspoň trošku.
    Dnes aktuálně bramborové placky s tvarohem , a jen díky tomu, že jsme ji nechali a jedli zatímco pořád naříkala že "to mi nekutná mami, víš …" . Nakonec se odhodlala a krapínek pojedla.
    Jíst něco jiného než ona, to bych ani nezkoušela, výsledek je mi předem jasný.
    Jsou to naše zlatíčka, potvůrky 😉

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *