STŘEDA 27. ČERVENCE 2016
… jsem přejmenovala můj ještě horký, nový, dlouho plánovaný šátek Springtime Bandit , jehož počátek je popisován v minulém článku .
Jak jsem se těšila a dlouho na něj nedocházelo, tak to pak třesklo a já se do něj pustila rychlostí blesku. A jak jsem tak rychle začala, tak jsem si to užívala, že počet párání téměř hotového kousku čítá zhruba tří, půlka šátku 5 a celkové párání ne zrovna malých úseků plus mínus autobus 10.
Když na to teď zpětně koukám, tak jsem pletla doslova hlava nehlava a pak to tak dopadá 😀
Ale bavil mě, a VO TO GO , žeáno 😉
Rekapitulace :
Poprvé minulou středu pleteno poprvé jehlicemi č. 5 do poloviny – moc volné
2. jehlice č. 4,5 – pořád se mi zdály velké listy ve vzorečku , foceno a páráno ještě v noci 🙂
3. jehlice č. 4 – docela to není špatné, jen trošku tužší , jelikož mám zatím za to, že se blokováním patřičně povolí ), pleteno až po krajkový lem,
Načež jela okolo kamarádka Verča a po konzultaci vypáráno, bo by to bylo moc tuhé a šátek jak známo má býti lehký jako pírko a jemný jako vánek – no co už, sobota dopoledne a já na rodinné grilovačce začínám odznova , stále s chutí do díla 🙂
Jen při každém sebemenším párání, zvící třeba jen 2 řady – jak taky se plně soustředit nad divočáčími steaky a pivínkem ??? – se mi ostatní nejbližší mí drazí teda krapet posmívali,
ale jelikož mě znají, tak ví ….
A já opět na začátku , trpělivost bych mohla rozdávat, to jo 😀
4. Tak tedy opět jehlice 4,5 a pleteno volně – asi dobrý 🙂
A předtím ani potom to nepočítám, jen si ze všech těch pokusů-omylů pamatuju , že jsem vedle sebe měla asi dva dny neustále neubývající hromádku vypárané příze, a to ač jsem pletla od rána do rána a od noci do noci. Už mi to přišlo jako optický klam anebo nějaká hříčka přírody typu bezedné slánky.
Na šátek jsem měla dvě klubíčka a jelikož jsem posedlá speciálně využitím příze do poslední nitky (rozumějte, mám dvě klubíčka a až upletu to něco, tak mi třeba zbyde půl klubíčka a bude tu na mě navždycky čumákovat … ) tak mi chvíli trvalo trefit to, jak dlouho mám plést „tělo“ šátku, aby mi zbylo příze tak akorát na okraj .
Pletla jsem jako obvykle u pohádek, večer u telky (program jakýkoli ) , venku na zahradě,
v autě jako spolujezdec, prostě jak to šlo, a pořád mě speciálně tenhle kousek bavil moc a moc.
Dnes je tedy šátek hotový, nablokovaný a zítra pozítří už by mohl opravdu přijít na svět. Už teď u blokování se tak krásně vyloupnul, že jsem to ani nečekala.
A borec nakonec? Zbylo mi pouhopouhých 6m příze, jsem dobrááááá ! 😀
V neděli jsme měly sraz s podobně postiženými holkami a jejich rodinami v nedaleké ZOO Olomouc, takže i cesta tam i zpět byla jasná 😀
A moc jsme si to všechny užily, byť naživo jsme se viděly prvně v životě a každá z nás je z jiného kusu republiky. Klubíčka nás spojují a chlapi, všichni velcí sympaťáci, to už asi tak berou , ono jim taky nejspíš nic jiného nezbývá 🙂
Popravdě si ze zvířátek toho moc nemám ,s Wendulkou , Péťou a Táňou jsme většinu času prokecaly. Pamatuju si jen žirafy (nahoře na ochozu ve stáji byl šílenej vzduch), akvárko (voda, to je moje ) , klokany a sysly (oboje ve volném průchozím výběhu , takže fakt kousínek od nás a sysli navíc úžasně panáčkovali ) , černého jaguára (jindy přechází kolem skla, tentokrát podřimoval ) a soby (jeden chlapák měl vážně obrovský parohy). Jasně, na kozy nelze zapomenout, tam jsme byli dlóóóuho, děti je krmily pod dohledem tatínků a jednomu našemu chlapečkovi – Vašíkovi – spadla zmrzlina , oříšková . Loni Valince kozy málem sežrali Brumíka a mému choti, jenž dřepící držel Valinku v náručí, kozy lezly až na za krk , takže letos už to bylo na pohodu, Brumíkem jsem ji pro jistotu nevybavila :D, jsou to kozy prostě ofrklý .
Samozřejmě jsme s dámami probíraly i klubíčka a rozdělanou práci, co jsme přivezly ostatním k pokochání, bez toho to prostě nejde.
A jako bonus jsem si domů dovezla pytel surového ovčího rouna. Moc mě láká zkusit si na vlastní kůži a ruce vyrobit vlastní přízi , což obnáší ho vyčistit, vyprat, vyčesat, spřádat a třeba i nabarvit.
Ale to už je jiná zábava a závislost, moc se těším na všechno co se dá ještě zkusit, a to nejen na klubíčkovém hřišti 😉
A jak dnes venku? Báječně 🙂
