Mám sice nahoženo na svetr ze Soft Donegalu a dotahuju klokana podle Stip&Haak, ale zachtělo se mi něčeho tématického. Taky znáte to, když se pár dní plácáte ve vybírání, přípravě a načínání projektů a pořád to není ono, a pořád nejste spokojené, a pořád tomu něco chybí – právě ta důvěra a přesvědčenost o správnosti vybraného modelu a příze a velikosti, ta nejistota, ta víra v TO pravé pro tuto chvíli ?
To pak pár dní bloumám, a tedy ne vůbec z toho, že nemám do čeho píchnout, bože chraň !
Mám moře příze (a další dvě várky na cestě :D), milion tipů a modelů které prostě bezpodmínečně musím mít, denně kolem mě krouží několik přízových pokušení a choutek a ono pořád nic.
Tak se mi stalo, že s v ruce rozdělaným vzorečkem příze na nádherný svetřík pro Valinku jsem jaksi znejistěla, jestli uplést dle originálu převlékací přes hlavu – a maminky culíkovek dobře ví, o čem mluvím a dají mi za pravdu – anebo propínací vepředu s mou mírnou úpravou . O vzoreček nepřijdu, ale přesto už to nebude to pravé kouzlo tohoto modýlku 🙂
Říkám tomu tvůrčí muka a ke mě to prostě patří 😉
A já, ráda tvoříc na jistotu, alespoň jakous takous, jsem raději sáhla po tomto topíku Westwind , než plést něco, o čem nejsem z hloubi duše přesvědčená.
Říkám tomu tvůrčí muka a ke mě to prostě patří 😉
Jen pro dobarvení mých myšlenkových pochodů uvádím, že tu hrála pro jedna docela zásadní věc, a to že jsem měla přesně tu potřebnou přízi z dřívějšího nákupu u Ganelly a jak to tak bývá, byla koupena na přesně jeden projekt, ale který, to už dlouho netuším. Takže samé klady a pozitiva, to nejde nevyslyšet 🙂
Proto asi ten andílek … ?
Vzoreček je ale jednoduchý, po upletení rukávků a sedla se jede pořád rovně, sudé řady se jen přeplétají, tak myslím že za pár dní je topík na světě a snad bez velkých porodních bolestí. Trable začátků jsou jako obvykle už zapomenuty 🙂
Nutno dodat, že já, coby neangličtinář jsem vlastně dobrá, že návody v aj zvládám. Ono totiž v aj jsou snad všechny nejzajímavější modely, tudíž mi prostě nic jiného než překladatelské oříšky prostě nezbývají a jsem za to dokonce i ráda, takové mé soukromé týráníčko 😉
A knížka ?
Snažím se bojovat s Valinčiným nejezením a vzpomněla jsem si na knihu, kterou mám už od dětství nejstarší dcery. V knize je pomocí jednoduchých pohádek dětem a s vysvětlením a radami rodičům ukázáno zvládnutí třeba strachu ze zubaře nebo když dítě nechce ještě chodit spát – no to po dnešku taky zaslouží pozornosti .
Hlava mi nebere, jak takové mrně, co vstává kolem sedmé , poo nespí a celý den si hraje s jinými dětmi, zlobí rodiče své, těch dětí i děti samotné, houby jí (dnes třeba špenát – jo , jsem tvrdá , mám ho moc ráda a nechci jíst denně maso a brambory 🙂 ) jde pěšky na nákup, do banky, na poštu , venku si hraje na zahradě a pískovišti, jezdí na jakokole , pořád něco drmolí a komentuje a ptá se, jak to že takový prďoch večer nepadne u nebo před večerníčkem za vlast a ještě má sílu 2 hodiny odolávat střídavé uspávací snaze rodičů? Já vedle ní mezitím usla asi 2x 😀
No jak říkám, děti jsou radost 🙂