STŘEDA 4. KVĚTNA 2016
… je za námi.
Povedlo se všechno, co jsme ovlivnit mohli i to co bylo mimo naše možnosti ovlivnit moci.
Počasí krásné, novomanželé šťastní a všeobecná nálada výborná, co chtít víc ?
Jen je to rozporuplný pocit, vyprovodit prvorozené dítě do světa,
kde už je víc manželka než dcera,
a uvědomit si, že se nám právě rozrostla rodina.
A je to tak dobře, takhle to na světě přece chodí ♥
Můj osobní , vlastnoručně vymalovaný dárek pro novomanžele připraven …
…vlasy načesány, obličejík vylepšen, manžel vyšmikán, auto napakováno tvarůžkovými štrůdlíky, šaty sice
málem zapomenuty doma, ale přece nabaleny, babička s koláčky vyzvednuta a tradá vstříc dálkám.
Cesta byla pohodová a sluníčko už od rána slibovalo krásný den a já si vesele háčkovala šátek pro
kamarádku Zuzanu, která mi zase na oplátku ušije krásného hajánka. Nebude dětský, bude pro mě,
na památku na jednu milou osůbku a její šikovné ruce .
Jelikož jsme od rána sice spěchali, ale nešíleli, na místo určení jsme dojeli za 5 minut dvanáct a na 12 byl naplánován slavnostní oběd.
Takže ubytovat, z kecek přezout do střevíčků, z trika do šatů, jen nepokrčit vlásky a nerozmazat pusinu.
Společný rodinný oběd začal přípitkem slivovicí, kterou v roce 96 všem vnoučatům vypálil a schoval právě pro tento den můj tatínek,
kterého jsme si tímto připomenuli.
Spustil vlnu vzpomínek, slz a dojetí, ale i to ke svatbám patří.
A pak obřad, nádherný venku v altánku, dojemný krásou a láskou novomanželů
a s výhledem na širé moravské vinice…
Jenže – vítr foukal, já nevěděla pořádně kdy oddávající podat prstýnky a Valinka neposeděla, nechtěla z košíčku sypat pod nohy nevěsty květinové lístky a nejraději by si krabičku s prstýnky nechala. A to všechno byly důvody pro to, že já, asi jako jediná matka v historii svateb, ani tuto chvíli neměla šanci oplakat… No alespoň neutrpěla fasáda 🙂
Trocha focení – novomanželé šli pochopitelně na dračku – jednu máme i tchyňkovskou s maminkou ženicha,
a moc se na ně těším, snad mi to bude slušet, když už jsem tomu dala tolik energie, že ?
Ostatním to slušelo hrozně moc, o ty se nebojím …
V rychlé sledu po sobě házení kytice – chytila Týna, dcera mojí kamarádky
(Andry chystej svatbu ) spolužačka a kamarádka dcery – a podvazku .
Pánové se taky popasovali se ctí, tak uvidíme, do roka a do dne.
Valinka si samozřejmě užívala po svém
A pak tancovat, bumbat, papat a bavit se, to vše až do rána, tedy s dvouhodinkou uspávání Valinky,
což jsme vpravdě pojali i jako relaxační a oddychový úsek dne. Pro mě ale opět chvilka na tvoření, poznáte že jsem se neflákala ?
A bohatě se vyplatil, mohli jsme bez úhony držet s mládeží krok až do rána.
Pily se skvělé koktejly, které jsem si opravdu užívala a pozobávalo hojně jídla na rautu, kterému vévodily steaky, řízečky, bramboráčky , žebírka, sýry, rostbífy, šunčička a kdeco jiného.
Jen fotit se moc nedalo, užívali jsme si skvělé nálady a dobré společnosti
a vo tom to přece je, no ne ?
Ještě poslední noční vypouštění lampionků přání a hajdy do peřin.
I když málem se nepovedlo, dveře pokoje vrzly, Valinka se posadila v postýlce a prý – Už vstáváme? Je ráno?
Zaplaťpánbůh si dala hned říct a my mohli jít taky odpočívat, ale nohy z těch všech tanečních kreací tak bolely, že jsem se docela obávala, co ráno.
Od brzkého vstávání nás zachránily námi duchapřítomně zatažené rolety, jinak bychom moc nepospali , a tak se nám ráno kapku protáhlo a my už mohli chvátat rovnou na snídani.
Doma střídmě, ale když je možnost pochutnat si, tak si teda dopřeju
A po chutné a vydatné snídani trocha sportu, ať nejsme leniví.
Na to se Valinka těšila už dlouho, tak jsme to jí a ani sobě nemohli odepřít a šli si užít do hotelového welnessu a nutno říct, že prostředí i voda byly přímo luxusní,
děti (spíš výrostci) si zablbli a nás Vája proháněla mezi bazénem, vířivkou a horkou koupelí.
Společně jsme si ještě zajeli na oběd do Hnanic, kde se k mému úžasu proháněli Požárníci, příslušníci VB a vůbec podivné existence. Škoda chlapobabky prohánějící se v šátku a sukních na starém arabovi (to je kolo, pro nevědomé , že jsem ho nestihla zachytit. Na ten nádherný retro květovaný šátek a nos skobu jen tak nezapomenu. Neuvědomila jsem si, že je první květen a tady se vehementně slaví 1.máj. Co jsem se v bílých punčoškách nachodila slavnostních průvodů s třepetalkami a holubicemi míru, kolem všudypřítomné vlaječky československo-sovětského přátelství …
Až při obědě jsem odhalila jako svatebního hosta Diega, Španěla žijícího v Brně, a tak si syn , světa a řečíznalý, s ním mohl pokecat a já,
ač jsem docela měla tucha o čem konverzují, bych to jakto tak bývá přesně přeložit nedokázala a už vůbec bych nic moc anglicky nepípla.
A jako vrchol všeho jsem se s ním rozloučila německy, no mám v tom prostě binec – ještě že to nebylo rusky, komunistická pomsta by byla dokonána.
Mě teda hrozně připomínal Beatles , čemuž se docela divil , ale teda vážně, řekněte sami …
A pak loučení s mladým párem, my uháníce k domovu, děti si vzadu pospaly
a já se dala opět do háčkování.
Cestou jsme se stavili v Ikee , už dlouho mám políčeno na křesílko pro Valinku.
Nakonec vyložit syna na cestu zpět do Berlína, měl domluvenou spolujízdu
(to je vůbec moc zajímavý způsob cestování, ráda poslouchám synovo vyprávění o tom, jaké zajímavé týpky potkal )
a pak rovnou čarou domů
A tak pro radost, můj úlovek ze slevového koutku (jeho prošňupání si nikdy nenechám ujít)
a bolestné pro Valinku, dřevěný nakladač.
Jinou hračku nechtěla, přesně takový totiž má Vilémek s Evičkou …. Přece
Léčila jsem se ještě dva dny, přecejen to byl docela natřískaný víkend , ale hlavně krásný …
♥
JEDEN VÉÉÉLIKÝ EDIT :
Já se tak snažila, aby bylo formátování a úprava co nej nej nej, ale bohužel, hodina pryč a lepší to není.
Je to prostě daň za přechod na jiný systém, ale i tak, číst se to snad dá a tehdejší štěstí a radost mi to určitě připomene, a vo tom to je ♥
; Svatba byla v zelené, tak proto green ;