Ne, tohle není moje práce, to je výkladní skříň vídeňského zlatnictví. Ale nemohla jsme si pomoct, vyfotila jsem a teď použila pro novoroční pozdrav, protože je tady všechno, čeho chci v mé práci dosáhnout.
Noblesa, krása, elegance, a přitom i lehkost, která je uvnitř promyšlená a dává smysl.
Výlet do adventní Vídně jsme si s rodinou nadělili v rámci vánočních dárků, jelikož jsem dospěla do bodu, kdy mám raději zážitky než věci a kdy to, po čem srdce prahne a co „nutně potřebuju“ si nějak pořídím během roku a kdy víc než cokoli jiného během vánoc oceňuju setkávání s rodinou, všeobecnou pohodu a nezáludnost ve vztazích.
Druhý dárek je silvestrovská návštěva šumperského divadla, kam moc rády s Vali jezdíme, neboť je tam v angažmá její nejmilejší paní učitelky z dramaťáku a kam se s námi poprvé vydal i manžel – kdy taky jindy, než na Silvestra, žejo 🙂
Třetí zážitek je hned zítřejší návštěva Moravského divadla Olomouc, kam se mi povedlo ulovit krásné lístky (rozumějte místa v 7. řadě, což je úplně super) na dlouhodobě vyprodané představení baletu Louskáček. Je to vánoční příběh a především v tomto představení bývají nádherné kostýmy, tak se moc těším. I když teda manžela zrazují chlapi v práci, že to nedá … Ale co by pro svoje ženy a pro svůj kulturní rozkvět neudělal, že :))
Včera jsme strávili půl dne v olomouckém nákupáku, neboť dítě odmítá mou nabídku ušití šatů a potřebuje kupované, tak jsme ulovily alespoň skládanou krátkou, ale hlavně černou, sukni. Všude šaty vel 140 leda tak s Elsou (to je ještě v kurzu ???? ) anebo pastelové s flitry, to je škandál. A tak půjde zase v sukni s krajkovou halenkou. Chlapi to mají asi jednodušší, kalhoty oblekové, k tomu tmavý svetr a je vymalováno. Já letos nosím krajkové minimalistické šaty. Mění se mi velikost, tak se mi nechce šít nic prozatímního 😉
Sníh zatím za okny není, tak bereme zavděk kulturou a na hory snad v lednu, pokud se počasí umoudří. Tak třeba někde v Jeseníkách naviděnou 🙂